Kam spěcháš, človíčku ?

Dnes v 13:54 | IL |  Má vlast
Jak se orientovat v přemíře agresivních a lživých informacích, kdy je vše mega super speciál za dobrou cenu ? To nevím, též mám někdy s orientací v informačním toku všedních dnů problém.
Ale vím, že Země nám dává za práci vše, co potřebujeme k pohodlnému životu. Avšak nenasytní a rozhazovační lumpové nás všemi způsoby nutí k rozhazování a ještě nám na to milostivě půjčí.
A to není dobré ani pro nás. ani pro ty, co přijdou po nás. A tak dávám k zamyšlení svoji úvahu, směr, o kterém si myslím, že by mohl pomoci k orientaci nám všem, na lepší cestě do budoucnosti . . .

Ať už klokotá byť jen tím našim vesmírem kdokoliv a jakkoliv, ať ten, kdo zřídil na naší planetě Zemi život, děkujme mu za tu krásu bytí, Zemi, Slunci, Měsíci, vzduchu a vodě. Děkujme každý den rozumným konáním, buďme slušní a poctiví a toto vyžadujme i od ostatních. Obzvlášť od těch hloupých, byť mocných a bohatých, protože jen hlupák se protiví dobru a na jeho úkor střádá peníze, majetek a funkce. Stejně časem zemře, tak jako vše živé, aby přišel na svět život nový. Děkujme s dobrem a odpovědností naší matce Zemi, naším rodičům, učitelům . . . A každého, kdo páchá zlo byť jen na papíře či monitoru počítače na živém či neživém, se nestyďte rázně izolovat od okolního světa, protože zlo, se nedá přeměnit v dobro.
Přidat komentář
 

Člověk a pes

Včera v 21:23 | IL |  Jen tak
Náš dvouletý pes Igor, hračička a všehomil se dnes prvně setkal s psím útokem. Šla pohledná paní s hezkým psem a Igor se k němu hned hrnul s úsměvem a s kmitajícím ocasem v domnění že třeba naváže nové přátelství. Když byl vzdálen tak na loket, pes bez výstrahy zaútočil. Igor uskočil a chtěl pokračovat v přátelském duchu, ale jeho protějšek evidentně nechtěl a znovu zaútočil. To už se Igorovi nezamlouvalo a ukázal mu, že má také zuby. Panička řvala víc jak její pes. Psí řeči nerozumím, ale jejím vulgarismům jsem rozuměl dobře. Dal jsem Igorovi razantní pokyn k ústupu s upozorněním, že s takovou paničkou nemůže být její pes jiný, než zlý.
Igor to asi nepochopil, ale hlavně mu tato první negativní zkušenost nenadělala žádné vrásky. Byl ve stejně dobré náladě jako před tímto incidentem a to mě potěšilo. Pokračovali jsme v cestě k domovu a o kousek dál stál pán, který to pozoroval. Pozdravil jsem ho i Igor se jal zdravit po psím, což pán přivítal a podal nám zcela vyčerpávající informace o paní i jejím psu.
Ta fúrie bydlí u nás v baráku. Třikrát šťastně rozvedené, samo sebou ne vlastní vinou. Tohle je už její čtvrtý pes a vztekloun jako ti před ním. Tak že na potěšení toho pejska asi nemá. Povídám. To tedy ne. Odvětil pán a pokračoval. Má ho na hlídání kvartýru, je něčeho inženýrkou a je dost prachatá. Baby s baráku říkali, že má v bytě i bazén. A taky trezor na šperky a asi i prachy. Ale moc tomu nevěřím, to by jí zloději už dávno vykradli, pes nepes. Rozloučili jsme se a šly dál. Igorovi jsem připomněl, jaké vlastně máme štěstí, že je naše panička nejen lidumil, ale i vzorná matka a hospodyňka. Igor se přitom olizoval tak, jak to vždycky dělá, když se mu nese jídlo.
Tak jak se říká, jaký pán, takový krám, tak se i říká, jaký pán, takový pes. A něco na tom je.
Přidat komentář

Snadné nebo nemožné.

Čtvrtek v 18:59 | IL
Pokud si vezmu něco omamného, odpoutání mysli od těla je tu. Ale to neplatí. Mistři jógíni prý toto
umění ovládají. Tuto techniku jsem se také naučiti s menším či větším úspěchem. Vědomí že jsem v posteli a přesto vidím jak si lítám kam se mi zamane je krásné. Avšak je-li to odpotání mysli od těla nebo jen řízený sen, nevím. Ale příjemné to je, to se naučte.
Počet komentářů: 2

Úspěšný = nedobrý ?

Čtvrtek v 18:53 | IL |  Má vlast
Jak nadpis hlásá, nemusí tomu tak být. Ale já popíši konkrétní případ pana úspěšného, pana zlého. Podnikatel, jak se tak dnes říká, by měl být člověk uvážliví, slušný i tolerantní.
A k těm, co mu k úspěchu pomáhají svojí každodenní prací by měl být obzvlášť kladně naladěn.
Sebelepší nápad bez realizace není nic, než myšlenka, nápad, byť třeba na papíře či na stránkách Internetu. Má-li někdo nápad a dosti motivačních prvků k jeho realizaci, pustí se do práce a začne ten svůj sen realizovat. Nápad se promění ve skutečnost. Podnikateli přibývá zaměstnanců, starostí, majetku i peněz. A je-li ten nápad postaven na rozdílném kurzu mezi ČR a tou lepší Evropou, měl by si podnikatel více uvědomovat že tato veledůležitá okolnost je třeba i více jak padesát procent jeho podnikatelského úspěchu. Ale to bychom po tom našem podnikateli chtěli asi příliš. Prochází se po své fabrice, čučí na každého jak belzebub, je na lidi hrubý a vulgární. Zaměstnanci se ho bojí a jemu to zřejmě dělá dobře. Je to pán v letech okolo šedesátky a vypadá to velmi podivně a nepříjemně, když elegán v drahém obleku řve na mladé ženy, které u něho pracují, je na ně sprostý a vyhrožuje jim vyhazovem. O tři hodiny později, ten samí elegán v tom samém drahém obleku ukazuje těm samým ženám s uplakanýma očima, jak je to snadné a jak to mají dělat. Rozdává úsměvy na všechny strany a možná si ani neuvědomuje, že tak jak on jim to ukazuje, to ony dělat nemohou, protože jim na to nedá tolik času. Kdyby to dělali tak jak jim ukazoval, jistě by je pro nízkou výkonnost brzy propustil. Co naplat, co by národ jsme asi opravdu bojácní, vládnou nám lidé bez vlasteneckých zásad, bez schopnosti řídit naši zemi ve prospěch nás všech. Vše demokraticky rozprodali, rozdali a rozkradli. Jsou mezi nimi tací, co bijí lidi na ulici, jsou mezi nimi tací co kradou při reprezentování naší vlasti, tak je možná jen otázkou času, kdy tento náš pan podnikatel zavede ve své fabrice tělesné tresty. Víme co je dobré a bojíme si o to říci. Víme co je špatné a děláme že se nás to netýká. Chyba ! Chyba, kterou budeme dlouhá léta napravovat poté, co se rozhodneme vzít správu naší vlasti
do svých rukou. I já jsem bojácný, výše uvedené jsem viděl a slyšel na vlastní oči i uši, těch očí a uší tam bylo možná čtyřicet, avšak jen já, jsem tam byl služebně třetí den a tak jsem jen zíral. Mnozí to potom komentovali tak, že je to normální. Ale zlo, to přece není normální, zlo je na světě v menšině, avšak má-li peníze, majetek či postavení má i větší práva, pravomoci ?
Přidat komentář

Soutěž

11. května 2012 v 21:21 | IL |  Jen tak
Proběhla rychlo soutěž o video upoutávku blogu. Napadla mě taková drsnější srandička, tak jsem ji zrealizoval. Nevyhrál jsem a ani jsem to nepředpokládal. Spíše jsem předpokládal ohromné množství video upotávek a nakonec nás soutěže chtivých bylo jen 18. Prvním třem gratuluji a máte-li někdo zájem, zkoukněte i tu moji nevítěznou (ne)upoutávku . . . http://www.youtube.com/watch?v=xs_3618GkBY. Smějící se

Přidat komentář

Ty prachy

9. května 2012 v 21:05 | IL |  Jen tak

Můj děda říkával že peníze kazí charakter. Moc jsem tomu jako dítě nerozuměl a ani jako dospěli, jsem se s tím to rčením nijak nezaobíral. Až teď, jsem asi toto rčení pochopil a jak už to tak v životě bývá, osvětlila mi jej mě velice blízká a milá osoba, říkejme jí třeba Tier Tier již více jak dvacet let tráví život v domácnosti.
Krátce po osmnáctých narozeninách se Tier vdala, neb musela. Po roce rodinného života zjistila, že s manželem se nedá žít. On velmi nerad, ale její přání respektoval a odstěhoval se. Její první manžel byl velmi pracovitý a veselý chlapík a hlavně byl do Tier šíleně zamilovaný. Tier si se synkem užívala pohodlíčka zánovního bytu.
Za vydatné pomoci rodičů si užívala asi šestnáct let hodně prodloužené mateřské dovolené i za trvalého přispívání státu. Jedno se musela vydat na několik týdnů do práce, aby restartovala výhody podpory pro samoživitelku. Její rodiče již dávno
rezignovali na možnost pravidelné práce jejich dcery a jakým si falešným alibismem toto podporovali skrze vnoučka. Čas od času měla Tier nějakou známost, ale nikdy to nebyl ten pravý. Co já vím, tak jeden byl řidič, další truhlář
a pak byli asi ještě dva o kterých nevím vlastně nic. Po těch asi šestnácti letech v domácnosti se přece jenom kruh uzavíral a vidina trvalé práce asi nastartovala ten pradávný ženský smysl k zabezpečení sebe i potomstva. A tak se Tier jala shánět toho pravého. Našla. Státní zaměstnanec, s majetkem, no prostě terno. Tento muž, ač žil mnoho let s paní a jejími dětmi, tyto opustil, nemovitost prodal a ve městě své nové vyvolené postavil nový dům. Tier chtě nechtě nastoupila do práce, avšak jen na krátko, neb vyplnila přání svého druhého manžela a po osmnácti letech opět otěhotněla. Již čtvrtým rokem si užívá druhé mateřské dovolené v novém domě a jak jinak za podpory nejen svých rodičů, ale i rodičů manžela. Lze jen těžko říci, zda za ta léta prožívala Tier šťastný a spokojený život. V současnosti studuje Tier večerní tříletou střední školu, aby na přání manžela získala maturitu. Jen ve stručnosti jsem shrnul životní příběh Tier, abych se dostal k úvodu mého psaní a to, že peníze kazí charakter. Dříve neaktivní a nevýrazná Tier se v posledních měsících doslova mění před očima v razantní až bezohlednou dámu. Nejen že jaksi již bezděčně využívá své již dosti staré rodiče i rodiče svého manžela ve prospěch svůj i svého prvního již dvacetiletého syna, ale už i svoji starší sestru využívá jako uklizečku, hospodyni i posluhovačku. Tier jsem si oblíbil již od prvních dnů našeho seznámení ač v té době byla malá holka. Po celá ta léta jsem ji vždy vyšel vstříc, ač jsem s jejím způsobem života od ukončení jejího prvního manželství nesouhlasil. Nic méně po prvé, za těch třicet let co se známe, jsem od Tier něco potřeboval. Nechtěl jsem nic extra. V garáži u Tier stál asi dva roky nepojízdný skútr, odložený jejím prvním synem, protože začal jezdit autem, které Tier dostala od rodičů. Skútr jsem opravil, s přáním, abych na něm mohl dojíždět několik dní do nového zaměstnání, které jsem konečně po sedmi měsících našel, než si obstarám vlastní vozítko..Se zlou jsem se potázal. Tier mě zprostředkovaně vzkázala, ať si na něj nejdřív vydělám. A to je ten zkažený charakter penězi i majetkem. Já mám poctivě odpracováno 37 let, Tier možná tak rok a půl. Takže Tier získala manžela státního úředníka, nový dům mezi jinými novými domy, získá přes manžela i dobré pracovní místo ať už maturitu udělá či nikoliv a dvacet let života na úkor rodičů i ostatních příbuzných, dvacet let života i za peníze jiných matek samoživitelek, které chodili do práce, dvacet let života na státní útraty bude zapomenuto. Tier už je paní někdo ... a já už vím, co znamenalo dědovo rčení o penězích a charakteru.

Přidat komentář

Výměna . . .

1. května 2012 v 9:55 | IL |  Jen tak
V Y M Ě N Í M !
4ks nové nepoužité letní pneumatiky zn: Komodor na osobní auto rozměr 185 / 65 R 15 ze značkové prodejny Renault a 2ks přenosné repro bedny ( 2x 4 repráky, 2xbas a 2x střed ) vhodné i do auta. vyměním za dvě kola s motorem. Nabídněte, dík

Repro box
Přidat komentář

Když vyhasne světlo ve světlíku II.

18. dubna 2012 v 13:23 | IL
Ten malíř Okrouhlík bydlel v podkroví, já a Vaňas jsme bydleli v druhym štoku a v prvním patře bydlel tady Lojzík s domovníkem a tady v přzemí díky Lojzíkovi máme furt tu svou hospodu. Druhý den jsme šly s Lojzíkem normálka do práce,to že se Vaňas hned tak neukáže nám bylo jasný, potom co toho tolik vypil. Šéf, teda inženýr Barna přišel vo svačině a kde prej je Vaňas. tak jsem mu to povyprávěl a von na odchodu řekl že to s Vaňasem tedy ještě zkusí. Ale naposled. Po šichtě jsem šel hned sem do hospody,to se ví, byl jsem zvědavej jak je to s tou Květou a Vaňas to měl s prací v suchu. Baba Řábková na mě hned ve dveřích vyjela, kde že mám Vaňase ? Asi je doma povídm. To tak, halekala hostinská. Když neni v práci a ani tady, tak je mrtvej. Dal jsem si pivo, druhý a třetí a šel se za Vaňasem podívat. Když jsme ho večer mrskly do pelechu, klíče jsem mu dal v kuchyni na stůl a kvartýr jsem nechal odemčenej. V tý době stejně málo kdo zamykal.
A tak vodevřu dveře a volám Vaňas. Vaňas. Ticho. Jdu do ložnice, rozválená postel byla prázdná. Kouknu do kuchyně, do obýváku a Vaňas nikde. S koupelny a z hajzlíku táhlo, jako by bylo votevřený vokno do světlíku. A taky že jo. na hajzlíku bylo vokno dokořán ale Vaňas tam nebyl. Kouknu vedle do koupelny a tam taky nic. Začal jsem mít blbej pocit vod žaludku. Šel jsem zpátky na ten hajzlík. Strčím hlavu tím votevřeným voknem do toho světlíku a Vaňas tam.Přesně jak na tom obraze. Na první pohled mi bylo jasný že tam vísí nejmíň půl dne. Měl jsem vztek sám na sebe, protože ten kák, co se na něm Vaňas objesil jsem mu tam namontoval já. Protože Vaňas vozil před vánocema od táty zvěřinu. Von byl jeho táta vášnivej myslivec. A já to tenkrát spočítal, aby ten hák unes stopadesát kilo, kdyby jeho táta ulovil pořádnýho divočáka. Že jsem se tenkrát nesplet,mohlo se to urvat Vaňas by se sice potlouk ale byl by mezi náma. Zavolal jsem policajty a s Lojzíkem jsme to tenkrát pořádně zapili. Viď Lojzíku ? Jukl Vašík na Lojzíka. když dával Lojzík další piva i s rumama na stůl a povídá. Výš Vašíku, kdyby jsi tenkrát neuměl dobře počítat, nedělal by jsi s Vaňasem. Tak že si nic nevyčítej.
Pravda, pravda, zamumlal Vašík a pokračoval. No samo sebou to se rozumí, Květa s toho byla celá zdrcená. U Vaňase se měla jako v ráji a rychle pochopila že s Okrouhlíkem to tak sladkej život nebude. Tem Okrouhlík nebyl špatnej umělec, ale všechno mu trvalo dlouho a ještě si práci vybíral, tak si taky moc nevydělal.Ten místní policajt sem přinesl tu fotku s toho vyšetřování tý Vaňasovi sebevraždy jen tak, aby byl zajímavej. A tenkrát tu seděla Květa s tím Okruhlíkem a hecovala ho, jestli prej by tu fotku toho voběšenýho Vaňase uměl hodit na pořádný plátno. No a vidíte, ten Okrouhlík to namaloval. On se potom přestěhoval s toho podkroví s Květou do toho Vaňasovo bytu který tenkrát patřil firmě. I náš starej,teda inženýr Barna nad tím kroutil hlavou,jak ti dva to dokázali,když nedělali u naší firmy
Ale to už se v té době drala do ulic ta slavná sametová revoluce, Květa zdrhla Okrouhlíkovi k ňákýmu tomu Chartistovi, protože se o nich šuškalo že právě oni převezmou koryta.Což bylo v tý době dost divný.O ty koryta co tenkrát měli tehdejší mocní se nikdo moc nebral. Většinou tam byli navelený befelem. No a ten Okrouhlík sem do hospody přines ten obraz. Bába Řábková,tehdejší hostinská mu ho málem narazila na hlavu, nebejt tady Lojzíka. Ten jí ho sebral a vzal ho domu. Okrouhlík odešel a druhý den ho našla pošťačka na tom samém háku jako já tehdy Vaňase. A taky kvůli Květě. Jó žencká, ta umí chlapovi pobláznit hlavu.Ovšm to už v té době bylo drancování státního majetku v plném proudu, řikalo se tomu tehdá malá privatizace. A nám, teda tady mě a Lojzíkovi ve firmě netaktně naznačovali že s náma nová nastupující doba už nepočítá,tak ať se podle toho zařídíme.
No a Lojzík byl vždycky hlava, tak to zařídil. Koupil za pakatel celej tenhle barák i s hospodou. Když viděl, že mu asi opravdu nikde v té nové době pšenka v oboru nepokvete, stal se z něj hospodský. No a jaksi na počest Vaňase a našeho dlouholetýho kamarádšoftu přejmenoval tuto hosodu U Vaňase. A že to tak všechno víte ? Zeptal se jeden s mládenců. Vašík pokrčil rameny a slova se ujal Lojzík. Mládenci pokukovali po Vašíkovi, po Lojzíkovi, který dával na stůl další piva a rumy a povídá, tady Vašík je na tom z nás všech nejlíp. Já a nejlíp, podivil se Vašík a dodal. No vlastně jo. Dlouho před tím sametem jsem vymyslel takový zlepšováček pro naše tehdejší výpočetní středisko. Náš nejvyší šéf, jakýsi profesor Zuma mi tenkrát poradil ať si to dám patentovat. V té době by to pro tehdejší potřeby výpočetních středisek bylo sice dobré, ale moc drahé.
No fakt je, že asi tři roky po sametu, když jsem se plácal od nikud nikam, mě oslovila Norská firma a ten muj zlepšováček o demě koupila.A každej měsíc mě posílají slušný prachy a tak to bude dokud nenatáhnu bačkory. Nojo, to jsem jeden z mála, spousta našich kamarádů a spolužáků se propadá do chudoby zvané demokracie.A co ta krasavice Květa ? Zeptal se jeden s těch mládenců. No jak to tak bývá, ujal se slova Lojzík. Byla to Vaňasova manželka a naše kamarádka.

Když zdrhla od Okrouhlíka k tomu chartistovi, dlouho jsme o ní nic nevěděli. Pak jsem ji jednou zmerčil v televizi po boku nějakejch politickejch hlavounů. Seklo jí to, to jo. A asi dva roky nato sem přišla, celá zbědovaná s tím že si to ten její tam někde nahoře podělal a musel se zdejchnout do ciziny. Byla tenkrát bez peněz a neměla kde bydlet, tak tady byla pár tejdnů, zkoušela to i tady na place, ale nebavilo jí to. To víte, přičichla k lepšímu. Tady na tom plakátě, to je ona, Květa s nějakou zahraniční delegací s Ameriky.Ukázal Lojzík na ošumtělí plakát vedle obrazu Vaňase.To bylo jediný co tenkrát měla,když sem po letech zase přišla. No a občas sem chodí jeden takovej nóbl chlápek mafiánskýho typu. Ten jí na tom plakátě poznal a tvrdí, že dělá Květa bordel mamá někde u Rakouskejch hranic. Mládenci pozvedli prcky s rumem, Vašík s Lojzíkem neotáleli a téměř sborově připili na Vaňase.
Počet komentářů: 2

Když vyhasne světlo ve světlíku I.

18. dubna 2012 v 13:20 | IL
To je ale morbidní obraz, řekl mladík jinému mladíkovi, kteří zakotvili v naší hospůdce U Vaňase.Číšník Lojzík jim povídá, proč morbidní ? To je Vaňas. Tady ta hospoda se jmenuje podle toho obješence? Zeptal se mladík. Přesně tak mládenci, odpověděl číšník Lojzík. To je ňáká prdel, ne ? Povídá druhý z mladíků. Ale to už k jejich stolu míří potácivým krokem Vašík a hned hlaholí.Mládenci, ten obraz namaloval místní mazal, teda akademickej malíř Okrouhlík, podle policejní fotky, kterou mu dal místní policajt. Krátce nato, co tenhle obraz Okrouhlík namaloval se taky objesil a zrovna na ten samej způsob jako Vaňas, akorát že jeho nikdo nenamaloval.Vrchní, číšník, kuchař, recepční, uklizečka a majitel v jedné osobě Lojzík, postavil před mladíky piva a jen tak na odchodu se přes rameno optal. Dáte si ještě něco mládenci ?Mládenci se chopili půlitrů a Vašík pokračoval.

Ten Vaňas se sem přistěhoval za prací. Dělali jsme stejnou školu a bác ho, za tři měsíce Vaňas nastoupil do stejný firmy jako já. Von už na škole hrozně chlastal, ale v učení mu to nevadilo. Náš starej, teda šéf inženýr Barna nás dal spolu do jednoho ajnclíku a tam jsme u prken kreslili dokumentaci pro stavbu Metra. Vaňas šel s maléru do maléru a všechno kvůli chlastu, ale v práci byl dobrej, tak mu to vždycky prošlo. A jednou přišel do práce zase pozdě a povídá mi, řekni starýmu že si beru dovolenou. Řikám mu, Vaňas, neblbni, je květen a ty užžádnou dovolenou nemáš. Do konce roku už jsi celou dovolenou prochlastal.To je fuk, řekl mi Vaňas,jdu na Růžek a odešel. Na Růžku se jmenovala tahle hospoda do tý doby, než se Vaňas objesil.A zrovinka v ten den jsme měli zkontrolovat haldu výkresů, který měli jít jako hotový na stavbu.Jako na potvoru přišel za chviličku starej a kde že je Vaňas. Povídám pane inženýre,teď tu byl a že si bere dovolenou a jde na Růžek. Von inženýr Barna je formát, něco zamumla a začalse mnou kontrolovat ty výkresy. Do konce šichty jsme to měli se šéfem zkontrolovaný,tak tohle bylo v suchu.
Vyjdu s baráku, teda jako s kanceláří firmy a Vaňas zrovna vyšel z bufetu,kterej byl o dva baráky dál. No nalitej byl, sotva se udržel na nohou. Povídám Vaňas, je to v suchu,se šéfem jsme to zkontrolovali a zejtra to jde na stavbu. Vaňas mě snad ani nevnímal,jen něco mumlal a bojoval s rovnováhou. S průjezdu naší firmy vyjelo auto našeho starýho.Popad jsem Vaňase a táhl ho zpět do toho bufíku. Pozdě. Inženýr Barna nás zmerčil, zastavil,stáhl vokýnko a jak byl vždycky klidnej začala na Vaňase řvát. Inženýre Vaňásku, zítra se stavtena osobním. S vámi jsem skončil. Vytáhl okýnko a odjel. Vaňas,se jmenoval Jirka Vaňásek,ale nikdo mu neřek jinak než Vaňas. A ani strej mu jinak neříkal. Ale když na něj šéf hulákal, tak Vaňas jakoby vystřízlivěl. Možná I proto, že slyšel svoje celý jméno i s titulem po hodně dlouhý době a ještě v tak nepříznivejch souvislostech.
Rozeběhl se za autem šéfa a hulákal pane inženýre, šéfe, já vám to vysvětlím. Chvíli jsem zíral
a pak jsem šel za nima, protože šéf bydlel tady kousek v zahradní čtvrti. Viď Lojzíku, jukl Vašíkna Lojzíka. Lojzík položil piva na stůl, koukl se na obraz Vaněse a na odchodu řekl. Jó to bejvávaličasy. A Vašík pokračoval. tady Lojzík není obyčejnej pingl, on dělal v tý firmě co mi s Vaňasem. Lojzík byl bedna, první náměstek, mládenci. No abych to dopověděl, nasměroval sám sebe Vašík.Došel jsem do tý ulice co šéf bydlel. Auto měl šéf před domem a Vaňas seděl na trávníku s hlavouv dlaních a brečel. Povídám mu Vaňas, nebul a pojď. Tebe vezmou v každý jiný firmě všema deseti i když tak chlastáš.
A Vaňas mi povídá. Vo to mě nejde. Květa mi zdrhla k Okrouhlíkovi. K tomu mazalovi, kterej neumí namalovat ani pořádně nahatou ženckou. Chápeš to Vašíku ? Povídám že jo a šly jsme zpátky, sem, tenkrát na Růžek. Vona ta jeho Květa, to byla kočka, ty dnešní miss a modelky jsou proti ní vobludy. Ale dodnes nám není jasný jestli to Vaňas věděl že Květa se mu tahala s těma zneuznanejma umělcema a akademikama, kterejm se nechtělo ani moc dělat a co se hlásili k disentu a k tý Chartě. Květa byla jako žena v domácnosti, děti neměli. Von byl Vaňas tolerantní a Květa mu tolerovala to jeho věčný chlaastání tak to asi moc neřešili. No tak jsme tu seděli a Vaňas do sebe kopal piva a panáky až usnul. Tenkrát tu byla hostinskou ňáká Řábková, baba sto kilo a pro ránu nešla daleko. Když zavírala, vzali jsme tady s Lojzíkem Vaňase pod křídla a odtáhli ho nahoru. Nebylo to poprvé, ale poprvé nám Květa nevotevřela. Vytáhl jsem Vaňasovi klíče s kapsy a šouply jsme ho do postele a šly taky do hajan. II. pokračování někde zde ? najednou mi to nevzalo a jak dopadne rozdělení článku v tuto chvíli nevím.
Přidat komentář

Koleda

12. dubna 2012 v 13:58 | IL |  Téma týdne
Jako děti jsme si velikonoce - koledu, náramně užívali a nejen mi. Vykoledovat krásně zdobená vejce byl hlavní cíl a tudíž v každé domcnosti se předháněli o lepší zdobení vajec, protože slepice měl doma každý. V dospívání to mělo také své kouzlo. V naší ulici bylo dostiděvčat a tak jsme nemusili chodit nijak daleko. Postupem času se dívkyprovdali a tak jsme museli jíti někam dál, což jako důvod k seznámení nebylo špatné. V dospělosti jsem přestal koledovat úplně, neb jsem nikdy nebyl přeborník v pití alkoholu natož v tom tvrdém. Ale kde že loňské sněhy jsou, jak se tak říká. Velikonoce v době vzniku a ještě dlouho poté měli své opodstatnění. Lidé se uvolnili po dlouhé zimě a před další sezonou namáhavé a tvrdé práce v souladu s přírodou. A církev s vrchností si upevnila své vládnoucí pozice. V posledních letech vzali velikonoce pod svá křídla obchodní řetězce k navýšení svých tržeb. Takže mnoho dětí o této tradici mnoho neví, ale ví že bude zvýšen přísun dobrot. Vzhledem k stoupajícím cenám všeobecně se dá vysledovat i úbytek koledníků, pro které byl tento svátek hlavně navýšením v požívání alkoholu všeho druhu, hlavně zadarmo. Letos naší ulicí neprošla byť malá skupinka alkoholovích koledníků a pokud si vzpomínám vloni byla jedna, čtyřčlená. Zajímavé je spíše to, jak třeba u nás církev baží po nemovitém majetku zadarmo, ale ani náznak toho, že by chtěla třeba ty své církevní svátky přizpůsobit současnosti. A ani mediální humbuk o vysokém zdražení vajec právě před velikonoci neprobudila "pořadatele" tohoto svátku k nějaké akci. Není divu. Bezohledně vládnout přes peněženky je mnohem jednoduší a výnosnější, než vládnout karabáčem a slovem božím. Na závěr jednu historku ze života. Na velikonoce a na sv.Václava jsme jezdili celá parta do Žinkov. A jedny takové posametové velikonove v Žinkovech navštívil I jeden mládenec s USA. Tancovačka jela tak jak se slušelo a patřilo. Přešla půl noc a místní hoši vytáhli pomlázky kdo ví od kud a začla šupačka přímo na sale. Američan jen zíral. Pak si od někoho vzal pomlázku a jal se mlátit ženy a dívky plnou silo a to nejendo pozadíByl lapen a odzbrojen. A měl velké štěstí že byl Američan. Jinak by to své běsnění bez újmy na zdraví nepřežil. A pak že jsou velikonoce po vánocích celosvětově nejoslavovanější církevní svátky.
Přidat komentář

Kam dál